Bratru a příteli, milovanému Dom Gilbertovi, přeje bratr Anselm takové věci, jaké ani neumí vyjádřit.
Ach, milovaný příteli, jak drahé jsou mi dárky, které posíláš – jsi tak milý! – a přesto nemohou nijak utěšit mé srdce plné stesku po Tobě a touhy po Tvé lásce. I kdybys poslal samu vůni všech vůní a skvělost drahých kovů, drahocennost drahokamů, rozmanitost všech látek co jich je, odmítlo by je; mou puklou duši nemůže utěšit a zacelit v ní trhlinu nic, než návrat její druhé poloviny. Mé srdce, sklíčené jen na to pomyslí, to potvrzuje; potvrzují to slzy, které mi zatmívají zrak a skrápějí mou tvář i ruku píšící tento dopis. Ano, Ty jsi znal mou lásku k Tobě stejně dobře, jako jsem ji znal já sám, ale teď se mi zdá, jako bych ji byl ve skutečnosti neznal. Ten, kdo nás od sebe odtrhl, teprve ten mě naučil, jak moc Tě miluji. Vážně: člověk, který nezkusil obojí, neví, co je dobro a co zlo. Dokud jsem nepoznal, jaké to je bez Tebe, nechápal jsem ani jaká rozkoš byla být s Tebou, ani jak hořko mi bude, až se mnou nebudeš.
Ty máš díky samotnému tomuhle našemu odloučení u sebe jiného, a nemiluješ ho méně než mě, ale určitě ještě víc; ale já jsem o Tebe – ano, o Tebe! – přišel a namísto Tebe se mi nenaskytnul nikdo jiný. A tak se oddáváš společnosti těch, kdo Tě utěšují zatímco mě tady zbyla jen díra v duši... Teď jsem asi urazil ty, kdo se radují z Tvé společnosti, že jsem Ti tohle napsal… Ale když oni jsou s Tebou. Oni mají to, po čem toužili. Tak proč mi zakazují litovat toho, že Tě stále miluji, když já jsem o Tebe přišel? Kdyby se ocitli na mém místě, prominuli by mi sami od sebe. I tak ale pochop aspoň Ty, jak Ti to svým soucitem a útěchou ulehčují: a čím se má zmírnit moje bolest, kterou nechce utěšit nikdo, kdo by mohl, a ti, kdo chtějí, nemohou? Ale ten, který může všechno, co chce, mě utěšuje tak aby tím nikoho nezarmoutil; a aby nikoho nezarmoutil, udržuje mou lásku k tobě zcela netknutou, vůbec nezmenšenou. Amen.
Gilbert Krispin (1045--1117/8)
Zdá se, že šlo o vnuka Gilberta Krispina, barona z Bec, ačkoli Krispinovská rodová linie – stojící v základech mnoha Anglických šlechtických rodin – je značně spletitá a ne vždy jednoznačná. Byl jedním z prvních Anselmových žáků v Bec. Opět ale na Lanfrankův příkaz Bec opustil, aby se roku 1085 stal opatem ve Westminsteru. Je autorem spisu Vita Herluini -- Život sv. Herluina. Patří mu listy 84. a 130.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.