Bratr Anselm, opat z Bec, přeje milovanému příteli, poustevníkovi Hugonovi, aby se mu vyhýbalo neštěstí a drželo se ho štěstí.
Přišli ke mně nedávno dva laici a říkali, že jste je za mnou poslal, aby ode mě vyzvěděli nějaké poučení o tom, kde a jak mají začít, aby si i oni zamilovali nebeskou vlast. A že jste také, jak říkali, vyslovil přání, abych Vám věnoval nějaký krátký spisek, z jehož návodu byste vyvolal v srdcích světských lidí, kteří za vámi přicházejí, opovržení tímto světem a vzbudil v nich touhu po věčném království.
Podle mého jste k takovému vyburcování Vy sám způsobilejší než já, neboť se mnohem hojněji opájíte sladkostí rajského života. Vždyť Vy cítíte na jazyku to, nač já se jen jakoby zpovzdálí dívám; a co já s lačnou myslí sotva přežvykuji, to Vy porozumněním vašeho srdce úplně hltáte: ctností svatosti, již si já jen stěží představuji, Vy naplno žijete; zakoušíte ve svých skutcích to, o čem jsem já tak tak schopen mluvit. Tak jako se sytému říhá spíše, než hladovému; tak Váš příklad, snáze než můj výklad, vštípí přesvědčení o tom, oč usiluje přesvědčit. Ale protože Vaší vůli nemohu nic odmítnout, tak něco málo, jak jste po mně chtěl, řeknu: abyste mě nemohl obvinit, že jsem Vám nechtěl vyhovět, i když byste to, oč mě prosíte, mohl najít vyloženo mnohem lépe v pokladnici Písma Svatého. Tedy: domnívám se, že prostého člověka, neschopného pochopit nic složitějšího, lze zvábit k touze po věčné blaženosti takto:
Milovaný bratře, Bůh vyhlašuje: „Je tu k mání jedno nebeské království!“ A to nebeské království, to ti je! Jeho krásu a slávu nemůže oko smrtelného člověka spatřit, ani ucho zaslechnout, ani rozum pochopit[1]: a přece ho zase tak trošku pochopit můžeš. Ten, kdo si to království zasloužil, tomu bude na zemi i na nebi splněno všechno, cokoli bude chtít; a cokoli chtít nebude, to se nestane ani na nebi ani na zemi. Tak moc bude Bůh milovat všechny, kdo v tom království budou. A každý bude milovat ostatní jako sám sebe; ale všichni budou víc, než sami sebe, milovat Boha. A tak nebude nikdo chtít nic jiného než to, co chce Bůh; a to, co bude chtít jeden, budou chtít všichni; a to, co bude chtít jeden z nich, nebo všichni, to samé bude chtít i Bůh. Proto také když bude kdokoli cokoli chtít, bude to chtít pro sebe i pro všechny ostatní a pro celé stvoření a také pro samotného Boha. A tak jeden každý z nich bude dokonalým králem, protože cokoli bude chtít jeden každý z nich, to bude; a všichni budou dohromady kralovat spolu s Bohem jako jediný král a jako jediný člověk, neboť všichni budou chtít totéž a co budou chtít, to bude. Takové zboží je to nebe, co o něm Bůh rozhlašuje, že je k mání.
Ptá se tě někdo na cenu? Tak mu řekni: Ten, kdo rozdává nebeské království, nepotřebuje aby se mu platilo pozemskou měnou; a navíc stejně nikdo nemůže Bohu dát nic, co by už neměl, protože všechno, co existuje, už je jeho. Nicméně ano, Bůh nerozdává tak vzácnou věc úplně zadarmo: nedá ji totiž nikomu, kdo ji nemiluje. Nikdo přece nedá to, co je mu drahé, někomu, kdo si toho neváží. Bůh tedy nepotřebuje nic z toho, co máš, a zároveň nemusí dát svou vzácnost tomu, kdo ji odmítá milovat: žádá po tobě pouze lásku a bez ní ti není povinen nic dát. Dej mu proto lásku a přijmi království; miluj a měj.
Ale kralovat v nebi vposledku neznamená nic jiného, než být láskou spojen s Bohem a se všemi svatými anděli i světci v jedinou vůli tak, že všechna jejich moc jako by byla mocí jedinou. Miluj Boha víc, než sám sebe, a tím se už začneš dotýkat toho, co chceš získat. Buď jedné mysli s Bohem i s lidmi, pokud jen jsou i oni s Bohem svorní; a tím už s Bohem i se všemi svatými začneš kralovat. Protože jen co se tvé srdce sjednotí s Bohem i s lidmi v tom, co chtějí oni, bude i tvůj Bůh a všichni svatí jedno s tebou v tom, co chceš ty. Když tedy chceš být králem v nebi, miluj Boha a lidi tak, jak máš; a zasloužíš si být tím, čím si přeješ.
Tvá láska k Bohu a lidem ale nebude nikdy dokonalá, dokud nezbavíš své srdce lásky ke všemu ostatnímu. S lidským srdcem a láskou k Bohu je to totiž stejné jako s džbánem a olejem. Čím víc je ve džbánu vody a jiných tekutin, tím míň se do něj vejde oleje. A stejně tak láska k jiným věcem, která se roztahuje v srdci, ze srdce vytlačuje lásku k Bohu. Každá jiná láska je lásce k Bohu tak protivná, jako zápach vůni a tma světlu. Tyhle protichůdné věci spolu přece nikdy nemohou jít ruku v ruce; a právě tak nemůže být spolu s láskou k Bohu v jednom srdci láska k čemukoli jinému. Proto také ti, kdo své srdce naplní láskou k Bohu a k bližnímu, nechtějí nic jiného než to, co chce i Bůh nebo co chce jiný člověk, pokud se to tomu, co chce Bůh, neprotiví.
To je důvod, proč se tito lidé stále modlí, rozmlouvají se svatými a přemýšlejí o nebi; protože je krásné toužit po Bohu a je sladké mluvit s tím a slyšet toho a myslet na toho, koho tolik milují. To je důvod, proč se radují s radujícími, proč pláčou s plačícími[2], proč se smilovávají nad nebožáky a obdarovávají potřebné. Protože milují ostatní lidi jako sami sebe. To je důvod proč pohrdají bohatstvím, mocí, pozemskými rozkošemi, poctami a uznáním. Protože ten, kdo má zálibu v těchhle věcech se často dopouští věcí, které jsou proti Bohu a proti bližnímu. A tak na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci[3]. Ten, kdo chce mít dokonalou lásku, aby si za ni koupil nebeské království, ten ať si po vzoru svatých zamiluje pohrdání, chudobu, utrpení a ponížení. Neboť ten, kdo se ponižuje, bude povýšen[4].
Vyložil jsem to krátce, můj drahý, jak jste si přál; ale Vaše zkušenost z toho výkladu jistě dokáže vytěžit mnohem více, než jsem řekl. Kdyby si ale Vaše svatost chtěla přesto ode mě přečíst nějaké obsáhlejší pojednání o plnosti věčné blaženosti, pak se může obrátit na závěr mé knížky Proslogion. Buďte zdráv a modlete se za mě.
[1] 1K 2:9 Sed sicut scriptum est quod oculus non vidit nec auris audivit nec in cor hominis ascendit quae praeparavit Deus his qui diligunt illum. Ale jak je psáno: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co člověku ani na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“
[2] Ř 12:15 Gaudere cum gaudentibus flere cum flentibus. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.
[3] Mat 22:40 In his duobus mandatis universa lex pendet et prophetae. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.
[4] Lk 18:14 Dico vobis descendit hic iustificatus in domum suam ab illo quia omnis qui se exaltat humiliabitur et qui se humiliat exaltabitur. Pravím vám, že ten (celník) se vrátil ospravedlněn do svého domu, (a ne farizeus.) Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.
Hugo
Byl poustevníkem v Caen. Stejně jako Anselm se znal s jistou Lady Frodelinou, vyhlášenou svou svatostí. Nic dalšího o něm není známo. Je mu adresován list 112, jediný, kde Anselm o přátelství „nesvědčí“ ale teoreticky jej vykládá.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.